V dnešním blogu si přečtěte o jedné fascinující, zároveň ale velmi ilustrativní developerské kauze. Samozřejmě, že u nás v Komořanech.
číst více.. Jak se zastupitel za ODS na Praze 7 rozhodl vyrubat les v Komořanech
“U cukrovaru” a “Modřanský háj„. Dva developerské projekty dvou nadnárodních developerských korporací, které vznikají v 2.-3. dekádě 21. století na jihu Prahy. V jednom bydlím a druhý je od nás, co by kamenem dohodil.
Oba projekty jsou koncipovány jako velkokapacitní nocležny, tj. maximální počet bytů na metr čtvereční. Nejsou to místa, kde by se mělo pracovat či nakupovat – za tím se má odjiždět jinam. I proto jsou obří parkovičtě na auta klíčovou součástí obou sídlišť. Přesto se oba projekty, v jedné zásadní věci, liší a jsou ukázkou rčení, že “Když dva dělají totéž, není to totéž.” Ba naopak – ty dva projekty jsou jako „nebe a dudy“.
My Češi zdravíme venku pouze lidi, které známe, případně příslušníky svého kmene (cyklisti, vodáci, běžkaři, motorkáři,…). Řada národů ale zdraví venku každého, koho potkají. Rozhodl jsem se to dělat stejně a doma (na území Komořan) pozdravit na ulici či v přírodě každého člověka. Letos začínám už 9. rok tohoto sociálního experimentu.
Ulice Na Komořsku v pražské čtvrti Praha-Komořany, na jihu hlavního města, je fascinující exkurzí do dvou světů. Skládá se totiž ze dvou, zcela odlišných částí. Každá vznikala v jiné době, v jiné epoše a obě jsou tím pádem ukázkou diametrálně jiného přístupu k životu.
Do dnešního blogu dávám 23 nápadů na to, jak z bydliště udělat domov, tj. jak cizí lidi proměnit na blízké. Aby bylo jasno, k čemu to je, začnu krátkým kontextem.
číst více.. 23 hacků anonymity aneb Jak z noclehárny udělat domov
Bílou na bílé neuvidíte. Na černé už ale ano.
Člověk potřebuje kontrast, aby zahlédl to, co je natolik časté, že se to stalo neviditelným.
My jsme teď navštívili několik asijských bytových komplexů, které vždy do jednoho pamatovaly, kromě soukromých bytů i na společné, sdílené prostory. Viditelně vědí, že člověk potřebuje k životu víc než se jen zavřít do svého bytu.
Některé prostory a vybavení jsem nafotil. Podívejte se a porovnejte si to s fotkama našeho sídliště v Praze-Komořany.
číst více.. Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé
Komořany se řadí z velké části k pražským noclehárnám. Od pondělí do pátku se odsud každé ráno sune štrůdl automobilů směr centrum Prahy a večer zase zpět. V pátek pak většina obyvatel vyráží na výlet či na chatu, aby se v neděli večer zase vrátila.
V Komořanech se začal stavět supermarket (Billa).
Považuji to za mimořádně nepoučené rozhodnutí, které s velkou pravděpodobností a na dlouhá léta sníží kvalitu života (a zastaví možnosti rozvoje směrem k lokalizaci) v této pražské městské části. Protože se tématu vlivu supermarketů (a nově i giga-eshopů typu Amazon, Alza nebo Rohlík) na kvalitu života už mnoho let věnuji, rozhodl jsem se sepsat čtrnáct základních faktů o supermarketech, které zůstávají většinové společnosti skryty, a které jsou přitom pro tématiku (nejenom) další expanze marketů naprosto zásadní.
Pro zjednodušení se věnuji (tam, kde je to relevantní) především tématu potravin. To, co píšu o supermarketech platí (často i násobně víc) o velkých centralizovaných eshopech typu rohlík, košík, tesco, které jsou jakousi moderní nad-stavbou nad klasickým hangárovým super-marketem.
číst více.. Čtrnáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě
Do našeho nového domova v Komořanech jsme se stěhovali s tím, že tam chceme žít, ne jenom bydlet. To je jasný – tenhle blog je koneckonců o tom. Nechceme tu jenom přespávat tak, že si od pondělí do pátku každé ráno stoupneme v autě do zácpy, abychom pak někde celý den “vydělávali na život”, večer se pak vrátili ztahaní domů a o víkendu se celý ten “zameškaný život” snažili dohnat. Tak takhle rozhodně ne.
V lednu jsme cestovali po některých velkých městech Spojených států (LA, San Francisco, Vegas a New York) a v březnu jsme pro změnu vyrazili na návštěvu několika velkých měst Japonska (Naha, Kagošima, Hirošima, Kyoto a Tokio). Ač oba státy patří k těm nejrozvinutějším ekonomikám světa, byly to dva naprosto, ale naprosto rozdílné světy.
Jedna z věcí, kterou jsem tam hledal, byly projevy sociálních rozdílů, bídy, tj. i vandalismu (především ničení veřejného majetku). Zatímco ve zmiňovaných městech USA narazíte na lidi bez domova a na počmárané a jinak zničené plochy v podstatě na každém kroku, v Japonsku jsem „graffiti“ našel na jednom místě až na konci našeho pobytu, v Tokiu. Za lidmi bez domova mě musel dokonce zavést kamarád a tam, kde měli být, zrovna žádní nebyli.