My Češi zdravíme venku pouze lidi, které známe, případně příslušníky svého kmene (cyklisti, vodáci, běžkaři, motorkáři,…). Řada národů ale zdraví venku každého, koho potkají. Rozhodl jsem se to dělat stejně a doma (na území Komořan) pozdravit na ulici či v přírodě každého člověka. Letos začínám už 9. rok tohoto sociálního experimentu.
Volná, svobodná hra, kterou si řídí samotné děti v divoké přírodě je pro jejich zdravý vývoj nezastupitelná (Např. Svoboda učení, Svobodná hra). Na tento fakt upozorňují dětští psychologové, kteří se ale škrábou na hlavě z toho, že valná většina dnešních dětí v západních zemích vyrůstá v interiérech, stále častěji před nějakou obrazovkou. Pokud se vůbec dostanou ven, potom často samy v dohledu svého rodiče, na nějaké hřiště s unifikovanými hracími prvky, gumovou podlahou nebo krátce střiženým pažitem. Jedním z trendů, který se tuto situaci snaží v bohatých zemích zlepšit je rozmach přírodních hřišť, které jsou jakýmsi kompromisem mezi divokou přírodou a unifikovaným dětským hřištěm.