Ulice Na Komořsku v pražské čtvrti Praha-Komořany, na jihu hlavního města, je fascinující exkurzí do dvou světů. Skládá se totiž ze dvou, zcela odlišných částí. Každá vznikala v jiné době, v jiné epoše a obě jsou tím pádem ukázkou diametrálně jiného přístupu k životu.
První část se budovala v 30. letech minulého století. Druhá vznikla v druhé dekádě století jednadvacátého, větší část po roce 2015. Tím nejviditelnějším prvkem není jenom architektura, použité stavební materiály nebo technologie, velikost pozemků, ale především ploty. Zatímco ty z 30.let jsou otevřené, propustné a průhledné, ty novější jsou z velké části zavřené, vyplněné plastovou fólií, bambusovými plůtky, případně nahusto osázené tůjemi tak, aby dovnitř nebylo vidět. Když byste si prošli ulici Pacholíkova nebo Za strojírnami, které jsou s ulicí Na Komořsku paralelní, rozdíl by byl ještě markantnější.
Samozřejmě, že se nejedná o 100% plotů/domů, ale i tak je vzorec zřejmý: Zatímco v minulém století dominovalo my, dnes je v kurzu já. S komunismem to nemělo nic společného – stačí se podívat do zemí na západ od Aše a vzorec je stejný. Před nástupem konzumu stavěl člověk svou identitu – do velké míry – na sounáležitosti s rodinou a se sousedskou komunitou. Člověk žil tam, kde bydlel.
Dnešní reklamní masáž (4-10 tisíc reklamních sdělení dopadající denně na průměrnou hlavu západního městského člověka) nám prodává konzum jako smysl života a řešení našich problémů. Doma už zpravidla nežijeme, ale většinou pouze bydlíme (přespáváme). Naší potřebu pospolitosti (ta se od 30. let nezměnila) už neuspokojujeme v rodině a sousedské komunitě, ale v nákupních centrech a na sociálních sítích.
Poněvadž se podařilo komodifikovat velkou část našich životů (tj. to, co si naši předci ještě nedávno zajišťovali svépomocí, si dnes kupujeme), sousedy už nepotřebujeme: Sedneme do auta a zajedeme si nakoupit (do auta sedáme samozřejmě hlavně proto, abychom na všechny ty nákupy vydělali). Čím více jsme pryč, tím menší je pravděpodobnost, že poznáme své sousedy. V důsledku toho jsme pak obklopení cizími lidmi, od kterých je ideální se co nejlépe oddělit – přinejmenším plotem.
Ad vydělat/koupit vs. získat svépomocí – vezměte si příklad jídla: V minulém století si lidé většinu toho, co jedli, vypěstovali či vychovali sami, sesbírali v přírodě, zavařili či jinak zakonzervovali a v rodině či se sousedy to pak povyměňovali. V té starší části ulice Na Komořsku to tak – do určité míry – stále trvá. Zeleninové zahrádky tu jsou normou. V té nové jsou normou anglické trávníky, okrasné dřeviny a také bazény.
Podívejte se zvenku na ten rozdíl. Začněme tou starší částí:
To byla krátká exkurze do 30. let 20. století. Nyní pojďme do roku 2015:.
Jeden postřeh na závěr: V té starší části se lidé zdraví, prakticky neexistuje, že by vám někdo neodpověděl na pozdrav, přestože se tu potkáte poprvé. V nové části je pravidlem minout protijdoucího a přitom se tvářit, že jsem na ulici sám. Na pozdrav většina odpoví, ale jsou i případy, kdy druzí pozdrav ignorují nebo dokonce udiveně zakroutí hlavou (o zdravení více zde).
Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti