Do dnešního blogu dávám 23 nápadů na to, jak z bydliště udělat domov, tj. jak cizí lidi proměnit na blízké. Aby bylo jasno, k čemu to je, začnu krátkým kontextem.

Městskou čtvrť můžete postavit buď jako domov, tj. místo, kde je možné žít se vším všudy nebo jako noclehárnu/ubytovnu, kde se od pondělí do pátku přespává a na víkend se mizí na chalupu nebo na výlet. Náš domov – Modřanský háj – byl prodáván jako domov, ale víte, jak je to dnes s re-klamou (Je to opakovaný klam). A tak dnes bydlíme na ubytovně, kde máte za dveřmi bytu většinu času pocit, že někdo vyhlásil zákaz vycházení (O tom více třeba v Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé a Fenomén Mareš vs. Kaufland aneb, jak místní nezávislé obchody proměňují čtvrť).

Jsou lidé, kterým doma „přespávání“ a anonymita s tím spojená vyhovuje. Někdy mám pocit, že na sídlištích jako je to naše, je takových lidí většina (nejčastěji logicky ti bezdětní, kteří pracují a žijí jinde). Ale vedle nich tu jsou i matky na „mateřské dovolené“, starší a staří, nemocní, ti se svobodným povoláním nebo s dětmi na domácím vzdělávání. Ti chtějí (tam, kde bydlí) dost často nejenom bydlet, ale i žít, ne za životem odjíždět. Přestože naše mysl považuje časté za normální, většina z nás uvnitř cítí, jak toxická je osamělost (v průměru jako 15 cigaret denně). Ve vězení je samotka tím nejobávanějším trestem. Být obklopený cizími lidmi vyvolává latentní stres a je mimo jiné i překážkou tomu, abychom vypustili děti samotné ven. V takovém prostředí není možné zdravé a vyrované děti vychovat (viz Sami uprostřed cizích lidí).

Tolik k tomu, proč je toto téma důležité. Ještě bych měl ale vysvětlit, proč jsme se nastěhovali do noclehárny, když jsme chtěli domov. No, nalítli jsme :-(. Hledali jsme domov poblíž školy našich dětí a Modřanský háj sliboval přesně to. Měl to být domov – ideální pro páry i rodiny s dětmi:

Zde jeden z bilboardů, kterým Avestus Modřanský háj svého času prodával:

V detailu vidíte třeba i dětské hřiště… Našim dětem bylo v době stěhování 6 a 2 a hřiště milovaly.

V dalších progačních materiálech narazíte třeba i na kavárnu sousedící s galerií či komunitní místností:

Když si pustíte propagační video (dnes už z interentu dávno odstraněné), zahlédnete houpajícího se koníka na dětském hřišti, míjíte lékárnu, už zmiňovanou galerii či komunitní místnost, kavárnu s předzahrádkou plnou lidí a tam, kde jsou dnes odpudivé betonové kvádry jsou ve videu lavičky. Samozřejmě, že všude sedí lidé. Lidí jsou i plné ulice…  Domov jako vyšitý :-). No, nenastěhuj se sem!

 

Zde je jedna z fotek během typického dne. Od rána do večera zmiňovaný „zákaz vycházení“. Žádné dětské hřiště, žádná kavárna, žádná lékárna, komunitní místnost, žádné lavičky, na kterých byste chtěli sedět a povídat si s lidmi okolo. P.S.: Našim dětem je dnes 14 a 10 a dětské hřiště je už nezajímá.

Co tedy s tím, když už skočíte na marketing podobně vypečené developerské nebo realitní společnosti a najednou zjistíte, že bydlíte na noclehárně, a že jste obklopení ze všech stran přes den prázdnými byty a po večerech cizími lidmi, kteří to poslední o co by stáli je kontakt se sousedy, a že sídliště je postavené tak, že se tu lidem můžete pohodlně vyhnout a nepotkat je jako rok dlouhý (autem do/z garáže, odtud přímo do bytu,…):

a) Můžete si koupit domácího mazlíčka, pořídit si pořádnou telku a předplatit si Netflix, pravidelně kontrolovat fejsbuk/instagram a za životem odjíždět jinam (tak to řeší většina).

b) Můžete se odstěhovat a doufat, že to někde bude jiné (v tom případě doporučuji přesunout se pro jistotu za západní, případně jižní hranici, kde je nocleháren značně míň nebo žádné).

c) Založit cohousing (nebo Městský cohousing) nebo ekovesnici. Ale to se od roku 1990 v Česku pořádně ještě nikomu nepovedlo.

d) Můžete se pokusit anonymitu „hacknout“ tak, jak se o to snažíme my a pokusit se alespoň v malém udělat z noclehárny domov – tj. nalézt si síť lidí, kteří chtějí doma též žít a ne pouze přespávat a s nimi spojit síly.

Tento blog je seznamem „hacků“, které jsme zkusili nebo, o kterých přemýšlíme či po nich pokukujeme jinde. Jedná se buď o (stavební/architektonické) prvky nebo o akce, sešlosti, které svádějí lidi dohromady tak, aby se mohli seznámit a vznikly mezi nimi vazby.

1) Dětské hřiště
Jak už jsem psal, to je jeden z prvků, které náš developer slíbil, ale nedodal. A tak jsme vzali inspiraci od kamarádů z Austrálie (níže) a jeden soused ze Spolku pro Komořany vyrobil desku plnou šoupátek, kterou menší děti milují. Je to mikro-náhražka toho, co bylo v propagačním videu, ale každá malá věc se počítá.

Zde ve videu:

A zde zmiňovaná inspirace z Austrálie:

Kromě mačkátek je skvělá i tabule určená k malování.
To, co jsme s tímto improvizovaným „hřišťátkem“ zažili je tedy na separé blog – místo se měnilo snad desetkrát. Většina prostoru v Modřanském háji je totiž soukromá – vše tu vlastní buď jednotlivci nebo SVJ. Tj. desky jsme vždy připevnili na nějakou zeď a po chvíli se ozval nějaký soused, že si nic takového na „své zdi“ nepřeje, a že chce mít klid.

Dnešní stav (9.3.’20): Po několika stěhováních se našla dobrá duše, která dovolila přidělat desku a tabuli na jejich zeď. Jenomže od parkovacího stání (kterých je v Modřanském háji míň než aut) je to asi 50 cm, a tak když auto zaparkuje, jak má, deska ani tabule není vidět a není tam hnutí. Nu což už. Jak jsem říkal, díky alespoň za to málo.

2) Večírky, hostiny a sešlosti u někoho doma
Co se nabízí na sídlištích našeho typu (tj. na těch s žádnými sdílenými, společnými, veřejnými prostory), kde jsou pouze soukromé byty a zahrady, je to, že se sousedi navštěvují, že se zvou na kafčo, pivo, panáka, večeře, snídaně, večírky,… že společně stolují a kujou spolu pikle v nějakém soukromém prostoru. Zde je pár fotek z nespočtu sešlostí, které se odehrály jenom v našem bytě/výběhu.

Musím říct, že to jde. A je to super.

3) Sešlosti na chodbách, v garážích a dalších společných prostorech
Tvrdím, že tu nemáme společné prostory. To samozřejmě není pravda: Máme chodby, garáže a místnosti na odpadky. Tak proč se nevidět tam!? My jsme už dvakrát večeřeli na naší dlouhé temné chodbě, která se poslední dobou proměňuje často i na parádní indoor dětskou dráhu, kterou doporučuje 9 z 10 kluků z našeho domu. Nechali jsme se inspirovat touto, všeříkající, reklamou.

Sousedi z vedlejšího domu se zase pravidelně scházejí v garáži – viz Párty v garáži. Tam je to mnohem prostornější než u nás na chodbě, za to je tam od podzima do jara chladněji, ale to není žádný problém. A ideální je spojit to s úklidem.

4) Um sem, um tam
Každý z nás něco umí, tak proč se o to nepodělit a něco nového se nenaučit!? Náš soused Danny je z Izraele s marockými kořeny a miluje vaření. A tak pro sousedy uspořádal workshop středozemské kuchyně. Vedle Dannyho tu ale máme sousedy, kteří umí včelařit, další vinaří, jsou tu vyhlášení kaktusáři, milovníci přírody, sportovci, kutilové, mistři přes lego,… Prostě možností nepsočet. Svolat něco s dospělými nebo dětskými sousedy není nic složitého, nic to nestojí a je to velmi obohacující.

5) Sousedské sešlosti
Když počasí přeje, dá se toho dělat nespočet venku. My už od roku 2014 pořádáme každoročně tzv. Komořanskou sousedskou slavnost á la Zažít město jinak. Ale nemusí to být nic giga-zorganizovaného. Stačí nahodit datum a požádat sousedy, ať si vezmou židli a něco k snědku… a je to.

Sousedská sešlost může mít různou formu, například pikniku na dece – v tomto případu dole na komořanské loučce se sousedy z KPZ-ky (O KPZ-ce níže).

6) Swapy, bazárky, trhy, blešáky, garážové výprodeje,…
Do (obyčejné) sousedské sešlosti je možné vnést i jakoukoli ekonomickou aktivitu, neboť „v každé domácnosti něco chybí a něco zase přebývá“. My máme na sousedských slavnostech vždy blešák (viz níže pár fotek), nabízí se různé swapy (oděvů, knih, květin, ….). Skvělý projekt je semínkovna. Nabízí se i propojení s  fejsbukovou skupinou – viz např. Modřanský blešák.

Pro soutěživé typu je možné zorganizovat soutěž o nejlepší marmeládu, chleba, gulášek,…. vlastně cokoliv, co lidé doma vyrábí.

7) Letní (i zimní) kino
Svolat se třeba přes fejsbuk nebo jen přes letáček a vyhlásit nějaký termín na společnou projekci filmu nic nestojí a je to též fajn. V létě venku, v zimě u někoho doma. Více viz Sousedské letní kino na ulici.

8) Stěhování, opravy a jiná sousedská výpomoc
Naši tátové a dědové (a vlastně i mámy a babičky) by nad tímhle blogem kroutili hlavou. Naši předci si ještě nedávno totiž stavěli domy svépomocí tak, že pomáhala rodina a kamarádi a když zase stavěli oni, šlo se pomáhat jim. Stejné to bylo se vším, co člověk nezastal sám. My si dnes „necháme domy stavět“ a cokoli jiného „udělat“ od firem. Nedochází nám, o kolik příležitostí k radostné práci a budování vztahů s ostatními přicházíme. A tak každé stěhování, každou opravu, každý velký úklid, je možné „zneužít“ i k tomu, aby se člověk poznal a/nebo viděl se sousedy a utužil vztahy. Jednou z nejlepších sešlostí, kterou jsem já zažil, byla výměna okna u nás doma:

9) Školní jarmarky
V každé čtvrti je škola, která nemusí být pouze továrnou na vzdělání a hlídací službou pro naše děti, ale i „komunitním centrem“. Minimálně tak funguje škola našich dětí, kde pořádáme dvakrát do roka jarmark (Školní jarmark: Elegantní způsob, jak učit děti a jak se společně s rodiči semknout v budování toho nejlepšího vzdělání pro jejich děti). Funguje to podobně jako ten sousedský. A spolehlivě platí, že kolem školky/školy člověk – mezi rodiči – potká spoustu spřízněných duší.

10) Mateřské centrum
Vedle škol je – pro rodiče malých dětí – požehnáním, když je ve čtvrti mateřské centrum – viz např. akce pořádáné naší Komůrkou zde (foto z tradičního lampionového průvodu). Mateřská centra jsou přirozeným magnetem na aktivní lidi, kteří chtějí ze samotky ven.

11) Spřátelené (komunitní) kavárny, hospody
Další možností je spojit síly se spřáteleným kavárníkem či hospodským a domluvit se společně na tom, že vám poskytne zázemí pro sešlosti se sousedy, ať už to budou třeba jen debaty nad skleničkou nebo besedy, přednášky, swapy, bazárky, kurzy,… Zde jsou dvě fotky z kavárny Na konci ulice, kde se konají zajímavé kurzy a kde se setkáváme v rámci naší KPZ-ky.

12) KPZka – Znamená „Komunitou podporované zemědělství“ a je to způsob, jak si zajistit skutečné lokální jídlo (bez pesticidů a průmyslového zpracovaní) tak, že spojíte síly s ostatními lidmi. Zde je víc o tom, co KPZ-ka je. V Modřanech/Komořanech funguje KPZ Modřany od roku 2014, momentálně je to skupina cca 70 rodin, která si svépomocí zajišťuje vše od zeleniny, přes vejce, suché potraviny, mléčné výrobky, víno, kafe, drogerii,… Vlastně už z názvu vyplývá, že v DNA KPZ-ky je pospolitost. Foto z jednoho společných výjezdů na farmu, která nás zásobuje:

13) Nakupování ve velkém
Jednou se mi stalo, že před naším domem (kde je 23 bytů) v jednu chvíli zastavilo auto od rohlík.cz, tesco.cz a košík.cz.  Ekologický dopad nebo vliv na zácpy v Praze netřeba komentovat. V naší KPZ-ce nakupujeme řadu věcí společně, ve velkém. U suchých potravin to funguje často tak, že s pomocí společné tabulky si každý objedná svoje, to se doveze k některému z nás a tam si každý přijde odvážit to svoje. Je to levnější, ekologičtější a je to super záminka se poznat, vidět a něco zažít. Více o nakupování ve velkém v tomto blogu.

14) Besedy, Přednášky
Další „záminkou se vidět“, která se nabízí jsou pravidelné přednášky nebo besedy s inspirativními lidmi. Léta jsme takto u nás ve škole pořádali tzv. „Besedy na Beránku„, na které jsme zvali lidi věnující se tématům výchovy, dětství, rodičovství a vzdělávání. I u nás v Komořanech občas proběhne nějaká přednáška – viz např. tato Petra Běťáka o zasahování do plánování staveb.

15) Solidarita, sdílení a recyklace
Další kategorie nápadů je vytvoření míst nebo místa, kam je možné dát, co člověk nepotřebuje a/nebo si naopak vzít, co potřebuje – ať už je to komunitní lednice, šatní skřín, knihovna,… Fotky níže jsou z těchto sdílecích projektů z Modřan několik let nazpátek. Více nápadů najdete např. zde: (Austrálie & Nový Zéland: Inspirace pro sousedské spolky, místní samosprávu a podnikatele pro zvýšení kvality života u vás doma).

16) Opékání buřtů, společné výšlapy
Magnetem na společné posezení je i ohniště. V našem případě např. dole u řeky. Nabízí se mávnout na sousedy, nabrat špekáčky a chleba a jít na to. Podobně to můžu fungovat s jakýmkoli jiným výšlapem. Pokud chce člověk poznat lidi, neměl by tyhle věci dělat sám.

17) Společné úklidy
V Komořanech mají tradici úklidy přírody – například tradiční Ukliďme Komořany, což je vlastně variace na společné budování. Je v tom vyšší smysl, není to tedy jen konzum nějakého zážitku, za člověkem něco zůstane dojmy jsou zpravidla hlubší.

18) Tradiční oslavy
V naší tradici máme nespočet akcí, na které jsme zvyklí, máme je v krvi a většinou i v kalendáři. Na Velikonoce koledujeme, na Vánoce zpíváme koledy (viz dvě fotky níže), poslední dubnový den pálíme čarodějnice (viz další foto), zkraje prosince chodí Mikuláš s čertem…. Vedle toho tu je tradice masopustu, zabíjaček, dny dětí, vynášení Moreny, oslavy konce/začátku roku…. Tradičních záminek se vidět a něco spolu podniknout je nespočet.

19) Re-use room
Toto je variace na blešák a sdílecí skříně v soukromější, stálejší formě, na kterou jsem narazil při návštěvě Ithaca Village (zde) a kterou jsme později okopírovali v rámci naší KPZ-ky. Funguje to tak, že v místnosti, kterou využíváme k odběru potravin jsme vyhradili kout, kam může kdokoli přinést cokoli nepotřebuje a též si může cokoliv vzít. Aby to fungovalo, je nutné, aby někdo ohlídal pořádek, vyhodil ležáky a občas ostatním připomněl pravidla.

20) Lavice a jiná sezení
Toto byl nápad našich přátel z holandského Zoetermeeru, kteří jsou v podobné situaci jako my: Žijí v ulici, kde jsou pouze soukromé domy – žádný sdílený prostor, ani kavárna. Jeden ze sousedů umístil před svůj dům, na svou zahrádku tuhle lavici, která se rázem stala centrem setkávání sousedů. Upřímně jsem žasl, co jedna taková lavice dokáže. Možná jste si všimli, jaký magnet na lidi jsou Piána na ulici, šachové stolky nebo poeziomaty v českých městech. P.S.: Vzpomeňte si na propagační video Avestusu a všechny ty slibované lavičky. Možná by stačilo požádat Avestus, aby dodal, co slíbil!?

21) Houpačky
Toto je variace na lavici či lavičku a/nebo další mikro-varianta dětského hřiště. Primitivní konstrukce umístitelná kamkoli. Fajn je, když jsou houpačky minimálně dvě a když unesou i dospělého.

22) Kontejnerová komunitní kavárnička
Kde nejsou zděné prostory, tam je možné otevřít občerstvovnu z kontejneru tak, jak to v Praze známe z karlínského projektu Přístav 18600, který je luxusním open air komunitním prostorem přitahujícím lidi z širokého okolí (viz fotky níže). Jak ukazují zkušenosti z Británie i z domova, kavárničku je možné provozovat komunitně, sousedsky, tj. podílet se na vybudování i provozu (a tím získat další záminky k radostné a užitečné spolu-tvorbě).

23) Sousedský coworking
Poslední 23tý hack je pro lidi, kteří pracují na počítači z domova. Proč sedět každý sám doma, utíkat za lidmi někam do kavárny nebo do nějakého coworkingu, když je možné spojit síly a jednou pracovat v jednom bytě (případně zahradě) a podruhé v druhém?!

Tolik 23 nápadů, jak z anonymního bydliště udělat domov, kde se znáte s druhými lidmi, s kterými si můžete pomoct a které vám pomohou z noclehárny, z níž utíkáte pryč udělat místo, kde budete chtít být. Máte-li další nápady, zkušenosti (a že jich je), napište je prosím do komentářů. Víc hlav, víc ví.

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti