V Komořanech se začal stavět supermarket (Billa).
Považuji to za mimořádně nepoučené rozhodnutí, které s velkou pravděpodobností a na dlouhá léta sníží kvalitu života (a zastaví možnosti rozvoje směrem k lokalizaci) v této pražské městské části. Protože se tématu vlivu supermarketů (a nově i giga-eshopů typu Amazon, Alza nebo Rohlík) na kvalitu života už mnoho let věnuji, rozhodl jsem se sepsat čtrnáct základních faktů o supermarketech, které zůstávají většinové společnosti skryty, a které jsou přitom pro tématiku (nejenom) další expanze marketů naprosto zásadní.
Pro zjednodušení se věnuji (tam, kde je to relevantní) především tématu potravin. To, co píšu o supermarketech platí (často i násobně víc) o velkých centralizovaných eshopech typu rohlík, košík, tesco, které jsou jakousi moderní nad-stavbou nad klasickým hangárovým super-marketem.

Na úvod je třeba připomenout, že supermarket je americký vynález. Spojené státy jsou tak ve vývoji tohoto způsobu distribuce potravin logicky nejdál. Na jejich příkladu je tak možné pozorovat nejlépe, jaký vliv má supermarket na město, kde působí. Nejdál zatím došla světová jednička „malo“ obchodu Wallmart, který se po více než půlstoletí existence dostává stále častěji do situace, kdy město „vybydllí“ až do té míry, že v jeho obchodech už nemá de facto kdo nakupovat. O tom více například zde: „The New Way That Walmart Is Ruining America’s Small Towns„.

Fakt č. 1: Fenomén vybydlení – Začněme od konce, tedy právě zmiňovaným „vybydlením“. Funguje to zhruba takto: Wallmart otevře market a sníží ceny pod úroveň místních podniků a ty začnou časem krachovat. Wallmart tak získává většinu místních zákazníků, neboť ve městě je stále méně lokálních možností, kde nakoupit. S krachujícími místními podniky ale ubývají i pracovní místa a Wallmart tak získává i velmi levnou a ochotnou pracovní sílu – vzhledem k tomu, že pracovních míst je ve městě stále méně. Nakonec se kupní síla v obci sníží na úroveň, že Wallmartu už se nevyplatí market provozovat. Provozovnu zavírá, město opouští a po sobě nechává zchudlé obyvatele a zpustošenou infrastrukturu – viz např. uzavření Wallmartu ve Winnsboro, SC.

Otevření jednoho supermarketu znamená čistou ztrátu (či nemožnost znovu-obnovení) 276 pracovních míst v místní ekonomice. To samé platí i pro každý další „Alza box“ a obecně pro jakoukoli formu rozmachu giga-eshopů typu Alza, Rohlík, Košík, Mall, atpod. Čím více tyto eshopy expandují, tím zničenější je místní infrastruktura.

Fakt č. 2: Akcelerátor ekonomické chudoby – Hyper, super a další markety jsou vlastněné nadnárodními korporacemi (Billu vlastní REWE Group), jejichž úkolem je vytěžit hodnotu od zaměstnanců, zákazníků a komunit, kde působí. To je důvod, proč existují. Jejich úlohou není rozvoj míst, do kterých přichází. Billa bude tedy v Komořanech proto, aby tu prodala, co možná nejvíc za co možná nejmíň. Nic víc, nic míň. Fenomén vystihuje trefně fotografie níže – s následujícím textem: „Když nakupujete od malého nezávislého podnikatele, nepřispíváte nějakému anonymnímu generálnímu řediteli na to, aby si koupil třetí chatu. Přispíváte malé holčičce na taneční kroužek, malému klukovi na týmový dres a mámě s tátou na jídlo, které večer přinesou na stůl.“  O ekonomické a také vztahové chudobě píšu v článku Make bezobaly great again.

Většina peněz utracená u (skutečně) místních podnikatelů zůstává doma. Na druhou stranu, peníze utracené v nadnárodních supermarketech odcházejí do zahraničí, ve velké míře do daňových rájů (zde), což je způsob, jak se vyhnout placení daní v zemích, kde supermarkety působí. A protože v nabídce nadnárodních supermarketů najdete z velké části nabídku jiných nadnárodních korporací (jejichž smyslem je též „maximalizace těžby hodnoty“), efekt odvádění peněz z místní ekonomiky a snižování veřejných rozpočtů (z kterých se hradí společné výdaje na zdravotnictví, školství, penze a jiné sociální dávky, silnice a veřejná doprava, obrana,…) se multiplikuje. A protože většina zisku jde ve finále několika málo lidem, nakupování v supermarketech přispívá k rozevírání nůžek mezi pár hyper-bohatými a stále početnější skupinou ostatních (chudších a chudých), tím k nárustu pocitů nespravedlnosti, extremismu, rozdělené společnosti, populismu a konci demokracie.

Fakt č. 3: Komodifikace života – Supermarkety jsou důležitým spouštěčem procesu komodifikace (zde nebo wikipedie). Komodifikace (někdy též komercializace či zpeněžení života) je termín, kterým se označuje ztráta schopností zajistit si své potřeby jinak než nakupováním. Člověk se tak stává závislý na „trhu“ a tedy na vydělávání, neboť čím víc musí nakupovat, tím víc musí vydělat. Čím víc peněz potřebuje, tím častěji bude mimo domov. Čím více mimo domov, tím méně možností interakce se sousedy. Čím méně interakce doma, tím méně vazeb, důvěry a sociálního kapitálu, který je nutným předpokladem pro to, aby si sousedé chtěli a mohli pomáhat a společně tak své životy „de-komodifikovat“. Čím méně sociálního kapitálu, tím více nedůvěry a pocitu nebezpečí, tj. děti zavřené doma, osamělí (nejenom) staří lidé (…mimochodem osamění je tak toxické jako 15 vykouřených cigaret denně). Kvalita života klesá. Místo (dobrého) života tráví obyvatelé většinu času „vyděláváním na život“. Z blízkých lidí se stali lidé cizí. Domov už není místem, kde se žije, ale většinu času pouze bydlí (přespává). Vedle ekonomické chudoby se navíc objevuje i chudoba vztahová.

Čím víc potřebujeme peněz, tím více budeme mimo domov. Čím méně potkáváme sousedy, tím méně vazeb, důvěry a sociálního kapitálu vznikne. Čím méně sociálního kapitálu, tím více nedůvěry a pocitu nebezpečí, tj. děti zavřené doma, osamělí lidé a náklady na zabezpečení. Kvalita života klesá. Místo života tráví obyvatelé většinu času „vyděláváním na život“. Z blízkých lidí se stávají lidé cizí. Domov už není místem, kde se žije, ale většinu času pouze bydlí (přespává). Vedle ekonomické chudoby se objevuje chudoba vztahová.

Fakt č. 4: (P)otraviny, ale ne jídlo – Supermarkety jsou součástí agroprůmyslového komplexu, v kterém jde o vše možné (cílem je zisk), jen ne jídlo (Více viz projekt „Zpátky k jídlu„; O tom, jak se potraviny vyrábějí tak, aby byly maximálně závislostní si přečtěte zde). Někdo tomu říká chemo-potraviny, jiný (p)otraviny. Michael Pollan, který se tématu celoživotně věnuje, používá termín „Poživatelné náhražky jídla“. Jeden příklad toho, jak se z jídla staly potraviny jsou české rohlíky. Bývala to mouka, voda, kvasnice, sůl a pak mák nebo kmín. Dnes je to více než třicet (potenciálně toxických) látek.

“Když krmíme zeleninu ze supermarketu kozám, tak to buď nežerou nebo nám z toho onemocní. Koza je citlivé zvíře a pesticidů je na kozy v dnešní zelenině příliš.”, Vlado Maslák, OZ Dobrý Pastier

Lidí, kteří na téma chemopotravin upozorňují, je nespočet. Zde jsou čtyři příklady za všechny. První je Yvon Chouinard, zakladatel jedné z nejobdivovanějších firem planety Patagonia říká:

Kuchař Jamie Oliver poukazuje na zdravotní dopady:

Filozof Frithjof Bergmann hovoří sice obecně o svobodě, která ale mezi regály marketů získává na obzvláštní hořkosti:

Dalajlámu netřeba představovat:

Fakt č. 5: Markety vs. místní nezávislé obchody = neporovnatelná kvalita zboží a služeb – Z lidské podstaty vychází i další fakt, a to – že prodáváme-li něco lidem, které známe, dáváme si (mnohem víc) záležet. Taková je prostě naše biologie. Pokud obchody provozují „sousedé pro sousedy“, tj. vy znáte vašeho pekaře nebo hokynáře, nabídka zboží i služeb je zpravidla o několik úrovní kvalitnější než v anonymním marketu. Žádné staré maso, potraviny neznámého původu v toxických obalech. Už z podstaty, soused souseda neošidí či jinak nepoškodí – více viz: Podpora místních obchodníků jako klíčový krok k přechodu k prosperující společnosti. 

Fakt č. 6: Pesticidy v našich tělech – „Normální“ potraviny dnes znamenají potraviny vysoce chemicky „ošetřované“ (Mimochodem, všimli jste si všech těch eufemismů jako např. ošetřované, normální, konvenční,…?). Kromě toho, že si dnes pesticidy kupujete jako běžnou součást většiny potravin (vlastně je dostáváte k nákupu jako bonus), každým nákupem těchto potravin hlasujete i pro styl zemědělství, postaveném na chemických látkách, které mají stejné či podobné složení jako chemické zbraně používané například ve vietnamské válce. Každým nákupem přispíváte tedy i k tomu, že nám dnes z kohoutku tečou i pesticidy (zde). Pokud nevěříte, podívejte se do technických listů nejběžnějších pesticidů a pak si vygůglete zdravotní dopady.

Fakt č. 7: Více aut = horší zdraví & více osamělosti – Zboží se do supermarketů zaváží kamiony a dodávkami. Zaměstnanci přijíždějí zpravidla auty. Zákazníci přijíždějí též většinou auty. 99% aut = zážehový či častěji vznětový motor. Plus, každé další auto znamená další toxické splodiny (kromě těch ze spalování i z oděru pneumatik, brzd a spojek – viz zde). Každé další splodiny znamenají větší výskyt alergií, astmatu, genetických poruch, autoimunních nemocí, infarktů nebo rakoviny – více o tom např. zde: Do školy na kole nebo pěšky. Rozhodně ale ne autem
 nebo zde. Každé další auto znamená ale i méně lidí na ulici, tj. méně interakce a tedy méně toho jemného lidského přediva, které dělá prázdnou ulici či čtvrť místem, v kterém pulsuje život, zvyšuje se komodifikace (viz bod 3 výše).

Fakt č. 8: Nedůstojná & mizející práce – Četli jste třeba reportáž třeba Saši Uhlové z Alberta: Neviděla jsem vyrůstat svého syna? Nebo viděli jste dokument Hypermarket – pán a otrok – níže?, nebo jste slyšeli o menstruačních čelenkách? nebo nejlépe jste v korporaci (provozující supermarkety) byli sami dlouhodobě zaměstnaní na nejnižších příčkách hierarchie? Pak víte, že většina zaměstnání spadá do kategorie nedůstojné, prekarizované práce, pro kterou se vžil termín „na hovno„. Práce je to mizerně placená – často až tak, že se ze mzdy nedá vyžít a člověk si musí přivydělávat ještě jinde. „Průkopníkem“ v této oblasti je opět americký Wallmart: destítky tisíc jejich zaměstnanců jsou na státní podpoře. A není to jen to, že práce v těchto strukturách ničí sebeúctu, zdraví a peněženku. S otevřením každého nového supermarketu mizí jiná práce. Výsledky studií ukázaly, že například ve Velké Británii znamená každý nový supermarket čistou ztrátu 276 pracovních míst (zdroj, s. 38).

Fakt č. 9: Iluze výběru – Praha-Komořany patří mezi velmi komodifikované čtvrtě s minimem infrastruktury, která by umožňovala sousedům se potkávat a utvářet vazby. Donedávna tu fungovala sámoška, kterou provozoval český řetězec Hruška. Jenomže většina sousedů jezdila raději za vidinou akcí do modřanském Kauflandu, Billy a Lidlu. Hruška proto (i pod vlivem budované Billy) zkrachovala. Do marketů se chodí za akcemi (tj. za iluzí úspor), ale i za větší nabídkou (za iluzí širší nabídky). Ano, i to je iluze, neboť valná většina nabídky marketů pochází od několika málo nadnárodních korporací, případně od korporací vlastněných místními oligarchy. „Příspěvek na třetí chatu ředitelů korporací“, tj další odsávání hodnoty z míst, kde markety působí, se tu tak ještě násobí. (viz Podpora místních obchodníků jako klíčový krok k přechodu k prosperující společnosti)

Fakt č. 10:  1/3 jídla se vyhodí – V lednu jsem strávil týden v jednom klášteře (Dobrý pastier) uprostřed Slovenska, který provozují lidé bez domova. Až šedesát procent toho, čím se tam místní obyvatelé stravují, je vyhozené jídlo ze supermarketů. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem na vlastní oči viděl rozsah toho, o čem jsem do té doby jenom slyšel. Sklad v klášteře praskal ve švech … třeba i mandarinkami, kokosovými ořechy a dalším tropickým ovocem, které přiletělo přes půl planety. Přijel kamión prošlé zmrzlé pizzy, absurdní kamión minerálky z Řecka (kde mají problémy s vodou) nebo nejabsurdnější dodávka prošlého hrášku z Keni. A to nemluvím o vyhazování ještě předtím, než se potraviny dostanou na pulty obchodů (o tom více zde).

Fakt č. 11: Výroba supermarketových potravin = až 30% CO2, metanu a dalších plynů, které mění klima. Supermarkety jsou klíčovou součástí systému tzv. globáního volného trhu, jehož důsledkem je už zmiňované přetahování věcí napříč planetou, kdy např. německé brambory jedou do Česka a české do Německa. Nebo se v Norsku vyloví ryby, letecky se přepraví do Číny, tam se vykostí a pak se letecky pošlou zpět do Norska. V suchem strádající Kalifornii se na zavlažovaných plochách pěstuje tráva, která se usuší  a jako seno se po stovkách tun prodává do Číny. Nebo, když sečtete vzdálenosti, které ulétnou veškeré součástky, z kterých se skládá iPhone, dostanete šílených 800 tisíc km. Jinými slovy, ještě před tím, než se iPhone dostane do obchodů, oblétne planetu 20 krát.
Škody jsou život ohrožující: Změna klimatu = stále extrémnější počasí = častější a hrozivější vlny veder, bouří a tornád, sucha a záplavy, více uprchlictví a další nárůst extremismu a nakonec populismu omezující naše svobody a mír.

S tím souvisí to hlavní, co se musí na téma (nejenom) jídla stát: Musíme zkrátit jeho cestu od „výroby“ do našich domovů:

Fakt č. 12: Toxické obaly – Nevím, jak moc kdo víte o malé bezobalové revoluci, která se v Česku děje, kterou odstartovala skupina okolo Bezobalu.org a která dnes znamená, že se v Česku týdně otevírá minimálně jeden bezobalový obchod – viz Česká bezobalová mapa. Díky tomuto hnutí se do Česka vrací fenomén místního hokynáře (který v našich zemích zanikl mezi lety 1939 – 1952 a pak v 2. polovině 90.let), tj. funknční lokální alternativa systému marketů. A je to právě i toto hnutí, které upozorňuje na degenerativnost a toxicitu jednorázových plastových obalů – např. na to, že dnes už i novorozeňata mají v krvi stovky toxických, zdraví ohrožujících látek. Právě supermarkety jsou tahouny jednorázových platových obalů.

V supermarketech najdete stále častěji i podobné absurdity produkující tuny zbytečných plastových obalů ničících naše ekosystémy a naše zdraví. O „mýtu recyklace odpadů“ si přečtěte zde.

Fakt č. 13: Manipulativní marketing & letáky – Firmy provozující supermarkety patří k mistrům ve vytváření iluze o šíři a výhodnosti nabídky. Nově se objevuje i umělá inteligence (např. tzv. heat mapy), které zákazníky mezi regály hýbou doslova jako figurkami na šachovnici. Akce střídá akci, tzv. slevy jsou v této branži nosnou prodejní technikou. Když byste si ovšem porovnali ceny potravin z běžné Billy (nebo jiného marketu) s cenami, které byste zaplatili za skutečné jídlo u nezávislého místního obchodníka, možná byste se divili. Jeden příklad, který jsem si otestoval na mnoha místech naší planety. Tyto řádky píšu ve španělském Cádizu, kde kupuji u místního pekaře tři bagety za 1 euro. V Carrefouru, o blok dál, mají jednu bagetu za euro. Samozřejmě ten hlavní rozdíl je ale v tom, že bageta z Carrefouru je z rozmražovaného polotovaru vč. dochucovadel, urychlovadel kynutí, dobarvovadel, ovoňovadel, prodlužovadel životnosti a dalších toxických látek, navíc ve zbytečném pytlíku s potiskem, s igelitovým průhledem. K tomu dostanu dioxinovou účtenku, která hned u kasy mizí v koši. Náš pekař používá mouku, vodu, sůl a kvasnice a do sáčku mi to necpe. Úsměv a pár milých slov navrch. (Pozn. Do Cádizu jsme přijeli z Ceuty, do které jsmě přišli pěšky z Maroka, což byl kontrast na téma globální vs. lokální par excelence zde).

Fakt č. 14: Demokracie v ohrožení – Už jsem psal, že supermarkety, tak jak dnes fungují, jsou demokracii ohrožující instituce. Je tam ale ještě jeden zajímavý aspekt, o kterém se mezi lidmi neví. Korporace provozující supermarkety tlačí drobné dodavatele až do situace, kdy buď prodělají nebo jsou nucenit šidit, aby je market přijal. Tlačí je ale i do používání toxické chemie, do „standardizace“ (model „jedno jablko jako druhé“), do vyhazování toho, co nevyhoví standardu, tj. do dalšího plýtvání, do používání nadbytečných obalů, požaduje se placení „regálného“. Stejně tak platí, že když přijde na městkou část manažer Billy, jeho hlas má několikanásobně vyšší váhu než hlas můj nebo dalších občanů. K tématu si přečtetě: K čemu je ekonomická demokracie? nebo se jako příklad podívejte na strukturu obchodu s potravinami v Holandsku (detaily zde) – Jídlo od 65 tisíc farmářů se k 16,7 milionům lidí dostane přes 5 firem/lidí:

Tolik čtrnáct nejzákladnějších fakt/rizik, o kterých by měl vědět každý člověk, který rozhoduje o otevření nového supermarketu (či uzavření stávajícího). Jsou to rizika zcela zjevná a zásadní, život ohrožující. Alternativy přitom existují.

Aktuálně nejlepší knihou k tématu je oči-otevírající „Naše budoucnost je lokální„:

Na závěr je třeba říct, že supermarket (se všemi jeho výše popsanými dopady) není jen ten „převážně potravinový“. Supermarket může prodávat cokoliv pokud je to centrálně řízené prodejní místo, jehož cílem je těžba hodnoty v místě, kde působí. Vedle tlaku na místní samosprávu na to, aby do města nepustila žádný další supermarket, usilovala o omezení těch stávajících a především budovala infraastrukturu pro lokalizaci života (především nebytové prostory, trhy) je to nejmenší, co může každý z nás udělat to, že si u každého marketu najdeme místní alternativu. Tj. při nákupu půjdeme:

– přímo k výrobci, na trh nebo do krámku v ulici místo do nákupního centra nebo do centralizovaného mega e-shopu,
– do místního bezobalového obchodu, do pekárny nebo přímo k pěstiteli, chovateli nebo zpracovateli místo do supermarketu,
– do místního železářství, kovomatu nebo zahradnictví místo do OBI, Bauhausu, Hornbachu,
– do místního knihkupectví nebo přímo za nakladatelem místo do Luxoru, Kosmasu, Kanzelsbergeru,
– do nezávislé lékárny místo do Dr. Maxe, Benu,
– do místní restaurace místo do McDonald’s, KFC, Boulevardu nebo do hospody provozované pivními korporacemi,
– do místní kavárny místo do Starbucks, Costa,
– k truhláři, do místní prodejny s nábytkem nebo do domácích potřeb místo do IKEA.

K tématu se podívejte na film: Ekonomika štěstí (s CZ titulky):

A potom na tyto dvě moje přednášky. První je o tom, jak důležitá je drobná místní infrastruktura pro kvalitu života v každé obci (a o tom, jak a v čem škodí supermarkety a giga eshopy):

Druhá vysvětluje, kde se vzala korporace a jaký má na naše životy dopad:

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie – zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Když byste chtěli a mohli, prosím o podporu dvou našich hlavních neziskových projektů: Zpátky k jídlu můžete podpořit ZDE, Slušnou firmu ZDE.

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje poslední kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.