Sousedi z vedlejšího domu mi udělali radost. Vzali peníze, které platí uklízecí firmě za vytírání garáže, nakoupili za to košťata a svačinu, svolali do garáže uklízecí párty a užili si při společném úklidu hromadu srandy.

A proč se z toho raduju a ještě o tom i píšu?

Vyrůstal jsem v podobném domě jako je ten, v kterém dnes bydlíme, tj. „bytovka“ o zhruba dvaceti bytech. Proporcemi jsou ty dva domy velmi podobné. Životem uvnitř se však podstatně liší. Začalo to už stavbou. Ten, v kterém jsem vyrůstal, si postavili naši rodiče svépomocí (a s pomocí pár řemeslníků). Stejně tak se o něj později i starali. Na úklid, na popelnice, na sekání trávy,… se střídali. Říkali tomu „služby“. Na údržbu a opravy, na kterou stačili sami, se sešli a opravili, co bylo třeba.
Tak se to tenkrát dělalo. Tu práci bylo potřeba udělat, tak se prostě udělala. Kromě toho to byla ale vždy i záminka potkat sousedy, probrat společně život a utužit vztahy. Kromě přirozené lidské radosti, která ze smysluplnné, fyzické práce ve společnosti blízkých lidí automaticky přichází, se vždy i „tužily“ vztahy. Lidé se tím sbližovali. Toto „utužení“ či „sblížení“ pak jako by člověk našel pokaždé, když došlo k nějakému střetu. A těch je v bytových domech jako maku… když jeden vyplaví druhého, další někomu kouří do okna, někdo to přepískne s bujarostí večírku, dalšímu vyje celou noc doma pes. Tyto konflikty se pak řešily daleko snáž než, jak by je řešili „cizí“ lidé – tj. lidé, kteří si nejsou „blízko“, poněvadž neměli možnost se sblížit. Přece jenom, když s někým sekáte trávu, sázíte kytky, stříháte plot, opravujete rozbité okno, sblížíte se daleko, daleko víc než když se jednou za uherský rok pozdravíte na chodbě nebo si třeba i sem tam spolu dáte kafe.

Kromě přirozené lidské radosti, která ze smysluplnné, fyzické práce ve společnosti blízkých lidí automaticky přichází, se vždy i „tužily“ vztahy. Lidé se tím sbližovali.

V našem dnešním domově je to jinak. Nepostavili jsme si ho sami jako naši rodiče. Postavil nám ho anonymní developer (neznáme naše zedníky, oni neznají nás) a na všechno, co dům potřebuje jsme si najali (anonymní firmu, která nám uklízí, seká trávu, zajišťuje údržbu i opravy (ani naše údržbáře, uklízeče neznáme a ani oni netuší, kde žije v domě, kde pracují). Nemusíme hnout prstem. Jen měsíčně poslat peníze – pro někoho zanedbatelné, pro jiného značné – na účet správcovské firmy.

To je duch doby. Tak se to dnes dělá. Socialismus a jeho “Akce Z” vystřídal neoliberální kapitalismus a s ním apel na maximalizaci pohodlí a zážitků. Ideálem je „nula práce a 100% zábavy“. To, co našim rodičům sloužilo jako přirozené sbližovadlo a ve finále i fantastická prevence konfliktů se dnes “oddeleguje” na správcovskou firmu. A protože každá sranda něco stojí, i na tuhle je třeba vydělat. A tak i to naše (zatím) mini-sídliště zeje od pondělí do pátku prázdnotou, neboť většina lidí odjíždí  „vydělávat na život“. Vlastně ono zeje prázdnotou i o víkendu, neboť když už se ve všední týden nestíhá žít (protože se na život vydělává), je třeba to o víkendu dohnat: „Maximum zábavy. Maximum zážitků.“ Nebudeme přeci sedět doma! A tak to v tolika satelitních předměstích (jako je i to naše) vypadá větší část dne, že tam někdo vyhlásil zákaz vycházení. Zůstávají tam pouze matky na mateřské dovolené, penzisté a pár lidí, kteří pracují na směny nebo z domova. Podle pravidla „co je časté, vyhodnotí lidská mysl jako normální“ to ale většina z nás nevidí. Nedivíme se tomu. Je to pro nás normální.

To, co našim rodičům sloužilo jako přirozené sbližovadlo a ve finále i fantastická prevence konfliktů se dnes “oddeleguje” na správcovskou firmu.

Já se proto raduju z každého příkladu, který tento posmutnělý a ne příliš zdravý systém „hackuje“. Jak už jsem psal v úvodu – sousedi z jednoho domu na našem sídlišťátku vzali peníze, které platí uklízecí firmě za vytírání garáže, nakoupili svačinu (viz foto níže) a svolali uklízecí párty do garáže. Podle fotek mi to připomíná ono zmiňované sbližovadlo a prevenci konfliktů z domu mých rodičů.

PS: Stejná parta na 1. apríla uklízela část Komořan v rámci Ukliďme Česko. Druhá parta uklízela okolí Oddechové loučky dole u řeky. Dokázali bychom to i jinde? Co myslíte?

A skupinové foto na závěr: