V lednu až dubnu tohoto roku jsme strávili tři měsíce na jihozápadě Austrálie a na severním ostrově Nového Zélandu. Nafotil jsem tam hromadu věcí, které propojují lidí, dělají z bydliště domov a zvyšují tam kvalitu života. Většina fungovala z popudu místní samosprávy, něco z iniciativy občanů. Podívejte se na pár příkladů a podumejte, co bychom mohli zkusit i u nás.

První fotografie (nahoře) je z komunitní zahrady v Aucklandu. U nás městské komunitní zahradničení propaguje například KOKOZA. Je to geniální cesta k jídlu a hlavně k lidem, výchovný nástroj pro děti a také způsob zazelenění městského betonu.

Toto je milý způsob, jak lidem říct, že není v pořádku, když odhazují odpadky nebo ničí veřejný majetek (Taupo):

Další obrázek chodníku :-), tentokrát zase z Aucklandu – jedna z mnoha snah o jiné způsoby dopravy než je automobil (u nás například Čistou stopou).

Když si přinesete svou nádobu, dostanete slevu. Běžně. Místní samospráva se na něčem podobném může dohodnout s místními podnikateli nebo to může vykopnout uvědomělý restauratér a zapojit do toho ostatní a může se to vztahovat na misky, kelímky, tašky,…

Napis, který potkáváte napříč Novým Zélandem všude. Uvědomují si velmi dobře, že podporou místních podniků podporují sami sebe a zvyšují kvalitu života u sebe doma (viz Dvanáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě). Dokázali bychom tohle v Česku a na Slovensku?

V Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku a dalších podobných zemích mají za sebou mnohem delší čas života ve svobodné společnosti a pochopili tak, co mnohým našincům stále ještě uniká, a to, že svou svobodu si udrží pouze pokud nebudou ubírat svobodu ostatním. Na kouření je to vidět snad nejlíp. Zatímco český „svobodný“ kuřák svou svobodu demonstruje tím, že kouří všude, kde mu to ještě nezakázali (a ostatní ať si odejdou), tady jsou rozsáhlé oblasti bez kouře – ulice, balkóny, parky, celkově veřejný prostor. Kdo chce kouřit, ví kde může a respektuje to. Kdo chce vzduch, nemá problém dýchat. Všem je líp.

Další příklad:

Bylo toho tam hodně. Zde další…

Mít pro kuřáky všude dost:

Tyto nápisy vidíte v Austrálii a na Novém Zélandu také všude. Dešťovka je zde běžný zdrojem pitné vody a její množství je omezené, proto máte všude upozornění na nutnost vodou šetřit. My valnou většinu dešťovky zatím neumíme ani zachytit ani využít. Nemáme infrastrukturu, zato máme zničenou krajinu, která vodu – když náhodu spadne – neudrží. Je čas to změnit!

Na Novém Zélandu a v mnoha oblastech Austrálie je situace s vodou podobná jako u nás. Neprší a vody je míň a míň. V obcích i v médiích existuje jasná infografika, podle které člověk hned ví, zda může s vodou hýřit nebo s ní musí šetřit. Myslím, že zavedení podobného systému je u nás jen otázkou času. Stále větší počet českých obcí už dnes vydává denní limity na osobu.

Toto je taková malá milá věc, která nic nestojí. NZ kavárny nabízejí lógr na zahrádky, do kompostů. Kdo zahradničíte, víte, že žížaly lógr milují. Já bych tohle miloval.

Podobně jako s kouřením, narazíte v obou zemích ve veřejném prostoru na mnoho míst, kde není možné pít alkohol nebo minimálně tvrdý alkohol. Snižuje se tak vandalismus, obtěžování, kriminalita. U nás by tohle většina lidí odsoudila jako omezování svobody.

Běžný systém v mnoha městech na Novém Zélandu: Sdílení tašek před obchody. Nikdo nic neplatí, nekontroluje a přesto to funguje tak, že si vezmete tašku a příště ji tam zase vrátíte. Krásné je, když je do toho zapojené celé město. Umí tohle nějaká CZ/SK samospráva?

Komunitní lednice jsem potkával na každém kroku. Vím, že i u nás se občas nějaká vyskytne. Též výborný vynález – jedete na víkend nebo na dovolenou a nesníte, co máte v lednici nebo vám něco prochází a nesníte to – šup s tím do ledničky, ať to poslouží lidem, kteří musí hlídat rozpočet nebo neradi vyhazují. Víte, že 1/3 všeho jídla se v moderním světě vyhodí, že jo!? Tohle je na úrovni domácností skvělý způsob, jak to šílený plýtvání snížit.

Komunitní knihovna – u nás je též občas k zahlédnutí – výborný vynález. Víc takových! V každé domácnosti jsou nevyužité knihy. My jsme ze stejného důvodu právě zprovoznili bazar.

Tohle mě v Eastbourne (přes záliv od Wellingtonu) nadchlo – jako zahrádkáře – snad nejvíc. V době sucha a žáru už není možné pěstovat bez mulče, ale kde ho brát? Tady prostě město veřejnou zeleň – keře, stromy, trávu – rozemele, nasype na kupu a sousedi si pro to mohou přijet na zahradu. Jak já bych tohle miloval!!

Další nutná věc do doby klimatických změn – zazeleňování budov a celkově městské betonové džungle. Příklad z Wellingtonu:

Nebo:

Tohle je další radikální zvyšovač kvality života ve čtvrti nebo v obci: Volné využití infrastruktury škol – hřišť, tělocvičen, stadionů a dalšího vybavení. Zdarma, k dispozici všem dalším členům komunity. Uměli bychom to?

Toto je možná ten nejpodstatnější rozdíl mezi námi v post-komunistické zemi a zemích jako je  Nový Zéland: Sousedé tu žijí dohromady jako parta, které jde společně o jednu věc – o lepší život doma. Sousedé jsou všichni, tj. členové samosprávý, místní podnikatelé, obyčejní obyvatelé, státní úředníci, školy… My si slovo komunita spojujeme s Leninismem a víme, že cokoli zavánějící pospolitostí tu už bylo (před r. 89). Duchem doby je dnes individualismus. Každý sám za sebe, případně proti sobě. Proto se máme, jak se máme a Novozélanďané se mají, jak se mají… mimo jiné my demonstrujeme proti svému předsedovi vlády, zatímco jim jejich předsedkyni vlády závidí celý svět.

Tak jako signalizace nedostatku vody výše, máte v každé australské obci upozornění na míru nebezpečí požáru. Velmi názorné – člověk hned ví, co má dělat. Dle mého, je též otázkou času, než se něco podobného zavede u nás.

Nad tímhle jsem se podivoval už před dvěma lety po návratu z Japonska – viz Toaleta – lidské právo nebo produkt. I Austrálie a Nový Zéland mají super-hustou síť, čistých, otevřených a všem dostupných toalet zdarma. Lokální příkladem a nadějí budiž SOS WC z Prahy 7. Všichni staří, těhotní a nemocní ví, jak tento malý detail zvyšuje kvalitu života ve městě. Je to jako den a noc.

Tak jako je tam síť volně přístupných toalet, stejně hustá je i síť pítek a míst, kde je možné se napít, doplnit si svou láhev – a to, jak ve veřejném prostoru, tak i v restauracích, státních institucích nebo ve školách. Jak to, že tam je voda veřejně dostupný zdroj, zatímco u nás je to produkt, který jeden druhému prodáváme za peníze? Častý je tam i apel na ekologii s poukazem na to, kolik PET lahviček každé doplnění ušetří.

Tohle je taky takový hezký zvyk – staré nepotřebné věci se v Austrálii vystrčí před dům, dá se k tomu nápis „Zdarma“ a kdokoli si to může odvézt. Oblíbenou variantou je – i od nás už známý – garážový prodej, kdy se buď hromadně vyhlásí termín nebo i jednotlivec někde po fejsbuku a buď u svých věcí stojí a za nějaké drobné prodává své staré věci nebo se k věcem dá kasička, v které lidi nechávají peníze. První varianta má i společenský aspekt.

Nebo jiná variace stejného v jednom hostelu v Sydney: „Odpadky jednoho člověka jsou módou druhého“ – aneb nechte tu, co nepotřebujete a vezměte si, co se vám hodí. My jsme si tu vzali průvodce po východním pobřeží Austrálie.

Síť nabíjecích stanic pro elektromobily. Na Novém Zélandu už běžná. CZ/SK zatím v plenkách.

Nápis na chodníku – chůze = nulové emise (Sydney). Tohle by mohla být dobrá gerila, co?

Samozřejmostí, o které zde nepíšu, jsou pravidelné trhy (hezký příklad toho pevného, stálého byl ten v Dandenongu – Dandenong market: Pohled do minulosti a budoucnosti maloobchodu, sousedské slavnosti a pravidelné sešlosti všeho druhu. Třeba ve školách a školkách je pravidlem svolávat pravidelně pro rodiče grilování. Nepíšu ani o tom, že architekti daleko častěji než u nás navrhují veřejný prostor tak, aby do sebe „lidi naráželi“ – tj. lavičky, šachové stolky, parky, hřiště, venkovní posilovny,… i to, jak jsou tu situované jednotlivé budovy. Cílem je vždy to, aby se sousedi poznali a propojili, neboť se ví, že známí lidé jsou lepší než cizí. Známí lidé jsou tím, co tvoří domov.

To je vše. Co vy na to?
Pokud se vám něco líbí, zkuste to u vás.
Pošlete to vašim zastupitelům, zkuste to dohodnout ve vašem sousedském spolku, s hasičema, fotbalistama, se sousedy, s vašimi obchodníky, u vás ve škole. Cokoliv, co propojí lidi a zpříjemní život doma, se počítá.
Vždyť doma bychom měli žít, ne tam pouze přespávat. A tyto drobné aktivity, které svádějí lidi dohromady, život doma zpříjemňují, případně jsou tím, co nás připravuje na život v jiném klimatu, než které jsem byli zvyklí, jsou tím, co pomáhá domov budovat.

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti