Ulice Na Komořsku v pražské čtvrti Praha-Komořany, na jihu hlavního města, je fascinující exkurzí do dvou světů. Skládá se totiž ze dvou, zcela odlišných částí. Každá vznikala v jiné době, v jiné epoše a obě jsou tím pádem ukázkou diametrálně jiného přístupu k životu.
Děti si chtějí hrát, ale sousedi z fejsbuku si přejí ticho a klid
Jeden z našich andělů místa, soused Petr Běťák se inspiroval na IQLandii a vyrobil ve svém volném času konstrukci, pomocí které se děti i dospělí mohou seznámit se všemi základními způsoby čerpání vody. Popularitu svého výtvoru otestoval poprvé 5.9.’20 na naší pravidelné sousedské slavnosti, kde byl jeho výtvor zdaleka největším magnetem jak dětí, tak i jejich rodičů a ostatních dospělých.
číst více.. Děti si chtějí hrát, ale sousedi z fejsbuku si přejí ticho a klid
Zahradní město není zahradní město Aneb Inspirace ze Singapuru v tom, jak ozelenit město
Po Penangu (Inspirace v tom, jak z fádního města udělat uměleckou galerii) a Johor Bahru (Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé) tu mám ještě jednu inspiraci v tom, jak budovat měto pro lidi, ne pouze pro auta a byznys. Opět se jedná o soubor fotek. Dnes ze Singapuru, kde si všimli, že v zeleni se lidem žije radostněji a zdravěji než v betonu a smogu a rozhodli se podle toho své město přebudovat. Vizí města je tzv. Garden City, tj. „Zahradní město“.
číst více.. Zahradní město není zahradní město Aneb Inspirace ze Singapuru v tom, jak ozelenit město
Georgetown (Penang): Inspirace v tom, jak z fádního města udělat uměleckou galerii
Po srovnání jednoho malajského a jednoho pražského sídliště (Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé) tu mám jednu další inspiraci z Malajsie. Nějakých 700 km severo-západně nad Johor Bahru, o kterém byl minulý blog, je ostrov Penang a na něm město Georgetown. Místní samospráva se v roce 2012 odhodlala k jednomu odvážnému kroku: Pozvali mladého litevského umělce – Ernesta Zachareviče, aby vyzdobil některé domy v centru města svým uměním.
číst více.. Georgetown (Penang): Inspirace v tom, jak z fádního města udělat uměleckou galerii
23 hacků anonymity aneb Jak z noclehárny udělat domov
Do dnešního blogu dávám 23 nápadů na to, jak z bydliště udělat domov, tj. jak cizí lidi proměnit na blízké. Aby bylo jasno, k čemu to je, začnu krátkým kontextem.
číst více.. 23 hacků anonymity aneb Jak z noclehárny udělat domov
Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé
Bílou na bílé neuvidíte. Na černé už ale ano.
Člověk potřebuje kontrast, aby zahlédl to, co je natolik časté, že se to stalo neviditelným.
My jsme teď navštívili několik asijských bytových komplexů, které vždy do jednoho pamatovaly, kromě soukromých bytů i na společné, sdílené prostory. Viditelně vědí, že člověk potřebuje k životu víc než se jen zavřít do svého bytu.
Některé prostory a vybavení jsem nafotil. Podívejte se a porovnejte si to s fotkama našeho sídliště v Praze-Komořany.
číst více.. Domov vs. noclehárna aneb bílou uvidíte teprve až na černé
Fenomén Mareš vs. Kaufland aneb, jak místní nezávislé obchody proměňují čtvrť
Začal jsem si v Komořanech všímat jedné věci. Před několika měsíci tu vzniklo pekařství s kavárnou (Mareš & synové) a já (ať už na ulici či u Marešů) najednou potkávám násobně víc sousedů, než kdy předtím. Naše čtvrť totiž patří k těm, kde někdo (jakoby) vyhlásil zákaz vycházení …na ulici přes den prakticky nikoho nepotkáte.
číst více.. Fenomén Mareš vs. Kaufland aneb, jak místní nezávislé obchody proměňují čtvrť
Sousedská hostina v panelákové chodbě
Včera jsme, se třiceti sousedy, večeřeli zase na chodbě našeho paneláčku. Vlastně je to už taková tradice nebo možná souběh dvou. V tomto období totiž pečeme každoročně husy a dosud jsme je jedli u někoho v bytě. Vloni jsme už ale jednou večeřeli na chodbě a byl to velký zážitek, a tak jsme se letos rozhodli uspořádat na chodbě i ty husy.
Austrálie & Nový Zéland: Inspirace pro sousedské spolky, místní samosprávu a podnikatele pro zvýšení kvality života u vás doma
V lednu až dubnu tohoto roku jsme strávili tři měsíce na jihozápadě Austrálie a na severním ostrově Nového Zélandu. Nafotil jsem tam hromadu věcí, které propojují lidí, dělají z bydliště domov a zvyšují tam kvalitu života. Většina fungovala z popudu místní samosprávy, něco z iniciativy občanů. Podívejte se na pár příkladů a podumejte, co bychom mohli zkusit i u nás.
O širších souvislostech komunitního života
Povídali jsme si před týdnem s Leo Crlíkem, zakladatelem první české ekovesnice Zeměsouznění. S Mluvili jsme o tom, proč vůbec s ostatními spojit v otázce bydlení síly, co je to komunitní bydlení a v čem se komunita odlišuje od komuny, co je to ekovesnice, co cohousing a jaké jsou jejich plány.
Kromě toho, že jsem v Leovi potkal spřízněnou duši, jsem jim nesmírně vděčný za to, že se do takovéhohle projektu pustili.
Proč? Protože podobně jako bezobalu.org nastartovali před pár lety bezodpadovou revoluci, Asociace lesních mateřských škol školkovou revoluci, Impact Hub Praha revoluci v tom, jak pracujeme nebo Spolkový obchod obŽIVA se nyní snaží nakopnout revoluci ve spolčování, tak tohle může být další malá revoluce, která navíc integruje ty výše zmíněné. Osobně si myslím, že bydlení budoucnosti bude vypadat takhle nějak.
P.S.: Zde Frederic Laloux popisuje, proč je právě ekovesnice třeba pro děti hotový ráj: Deset důvodů, proč vychovávat děti v ekovesnici
Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti