Jeden z našich andělů místa, soused Petr Běťák se inspiroval na IQLandii a vyrobil ve svém volném času konstrukci, pomocí které se děti i dospělí mohou seznámit se všemi základními způsoby čerpání vody. Popularitu svého výtvoru otestoval poprvé 5.9.’20 na naší pravidelné sousedské slavnosti, kde byl jeho výtvor zdaleka největším magnetem jak dětí, tak i jejich rodičů a ostatních dospělých.
Zde video-sestřih z naší poslední slavnosti: Prohlédněte si zájem o Petrovu konstrukci:
Hned po slavnosti napsal Petr na facebookovou skupinu našeho sídliště tuto zprávu: „Nabízím trvalé umístění vodního hracího výukového panelu v Modřanském háji. Myslím, že by to mohlo být pod schody v blízkosti hrací desky a tabule na náměstíčku na ulici Na Komořsku. Prosím, abyste se domluvili, zda to chcete a v případě, že ano, tak si zajistili souhlas vlastníka pozemku.“
Zájmu dětí navzdory, byly převažující reakce na nabídku Petrova daru byla konzistentní s tím na co jsme na našem sídlišti již zvyklí – viz např. 23 hacků anonymity aneb Jak z noclehárny udělat domov. Zde je krátký výtažek z FB reakcí:
K tématu je třeba dodat, že dětské hřiště patřilo k hlavním marketingovým tahákům developerského projektu našeho sídliště (viz níže) z dílny irské developerské firmy Avestus. Jenomže zůstalo jen u klamavé reklamy. Hřiště tu developer nikdy nepostavil (a už ani nepostaví). Důvodem prý bylo právě to, že nějací sousedé si tu žádný dětský hlahol nepřáli, neboť by je děti rušily. Výsledkem je dnes to, že matky na mateřské samotce (eufemismus „dovolená“ je ve většině případů drsná samotka, tj. ve vězeňství nejobávanější trest) tak na celém sídlišti nemají jediné místo, kde by se mohly setkávát s ostatními dětmi, rodiči a sousedy.
Petr, a po něm i naše další sousedka na FB reakce Eva Rybníčková, odpověděli takto:
Načež padl návrh, aby Petr svou konstrukci dal raději jinam – někam, kde to lidi v Modřanském háji nebude rušit – ideálně hned přímo vedle výpadovky na jih Prahy, kde denně projedou tisíce aut (Více o tom, co dnes dýcháme poblíž našich silnic: Co dýcháme každé ráno u nás před školou aneb beseda o širších souvislostech kvality ovzduší v našich městech):
Jana Burešová je nejspíš sousedka, která svolila k tomu, aby se na zeď poblíž jejich bytu umístila první hrací deska z Petrovy dílny + tabule na kreslení. Dnes se jedná o jediný hrací prvek na celém sídlišti – více viz: 23 hacků anonymity aneb Jak z noclehárny udělat domov.
Petr tedy umístí svůj jedinečný výtvor na námestíčko, kde je ve špičce podobná kvalita vzduchu jako v Legerově ulici na IP Pavlova. Maminky z Modřanského háje mohly mít místo, kde se mohly seznámit a propojit a hlavně, kde také strávit čas se svými dětmi. Protože je ale v Modřanském háji i řada bezdětných mužů, kteří chtějí svůj klid a kteří se také rádi vyjadřují na fejbuku, nemají maminky a děti nic. Pokud si jejich děti budou chtít zapumpovat, budou muset jít inhalovat emise k naší výpadovce na jih Prahy.
Poučení?
Určitě jich bude mnoho, ale jedno je jasné: Vypnout fejsbuk a pobobná témata řešit osobně.
Nebo máte někdo lepší nápad?
Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti