Přátelé, díky za veškerou pomoc s rozjezdem Modřanského blešáku!
Dnes k tématu života uvnitř vs. venku. Otázka, kterou si pokládám je to, zda žijeme v krabici, v kruhu nebo někde jinde? Při sledování rozhovorů s Ricardo Semlerem ze Semca (Podivín, Sedmidenní víkend) jsem narazil na geniální metaforu života v krabici.

Jedná se o úryvek z knihy „The Last American Man„. Mrkněte na to. Mně to přijde dokonalý.

„Jsem součástí přírody, kde je vše propojené, vše vychází z kruhů. Střídání ročních období vytváří kruh, naše planeta i její dráha kolem Slunce také. Cirkulaci vidíme i v cyklu vody, která padá z oblohy a protéká světem, na kterém šíří život předtím, než se znova odpaří. Já sám žiju v týpí, jehož základnu tvoří také kruh, a v kamenném kruhu si rozdělávám oheň. Životní cyklus rostlin i zvířat opisuje také kruh. Žiju venku, v přírodě a tyto zákonitosti vidím všude kolem sebe. Naši předkové věděli, že náš svět je plný kruhů, ale my, moderní lidé, jsme na to zapomněli. Nebydlím v budově, protože budovy jsou mrtvé věci, kde nic neroste, voda tudy neproudí a život nevzkvétá. Já nechci žít uvnitř mrtvé věci. Lidé říkají, že nežiju v reálném světě, ale jsou to oni, moderní Američané, kdo žije v umělém světě, protože stojí mimo přírodní cykly života.

Žijí dnes lidé v kruzích? Ne. Žijí v krabicích. Každé ráno se vzbudí v krabici své ložnice, protože krabička budíku na krabici nočního stolku vedle nich začala vydávat zvuky, které jim přikazují vstát. Snídani mají také z krabice, kterou pak vyhodí do jiné krabice. Pak vyjdou z krabice, ve které bydlí, sednou do krabice s koly a jedou do práce. To většinou znamená další, velkou krabici rozdělenou na malé krabice kancelářských kójí, ve kterých lidé celé dny sedí a koukají do krabice počítače. Na konci dne opět nasednou do krabice na kolech a jedou do krabic svých domů a celý večer koukají do krabice televize, která je jim zábavou. I muziku poslouchají z krabice rádia, jídlo mají v krabici chladničky, oblečení v krabici skříně. Své životy žijí v krabici.

Osvoboďte se od krabic! To není přirozený způsob, jakým lidé žili celá tisíciletí.“

P.S.: Á propos, průměrný Američan prožije uvnitř 71 let (z toho 15 let prosedí před televizí). U nás to bude podobné. Na Okinawě, na ostrově stoletých je jedním z důvodů jejich letitého, dokonalého zdraví to, že jsou většinu času venku (zde).