Přátelé, díky za veškerou pomoc s rozjezdem Modřanského blešáku!
Dnes k tématu života uvnitř vs. venku. Otázka, kterou si pokládám je to, zda žijeme v krabici, v kruhu nebo někde jinde? Při sledování rozhovorů s Ricardo Semlerem ze Semca (Podivín, Sedmidenní víkend) jsem narazil na geniální metaforu života v krabici.
Kamarád Michal Poppe ze Zlína, spoluzakladatel Bezobalu Zlín, můj nepřekonatelný vzor minimalistického (a též velmi tvůrčího) života (viz rozhovor s ním níže v tomto textu) mi ukázal facebookovou skupinu s názvem “Bezpeněžní Zlín”. Říkal, že když jim něco přebývá, nabídnou to tam. Naopak, když něco potřebují, napíšou to tam také. V obou případech je to prý otázka minut, někdy hodin, než si věc najde nového majitele. Říkal mi také, že při předávání věcí zažívají často i zajímavá setkání, a že se tak seznamují s novými sousedy.
Všiml jsem si, že podobné skupiny na fejsbuku existují i jinde (např. Bazárek Opava a okolí). Bylo mi líto, že my na jihu Prahy nic takového nemáme (alespoň já o ničem nevím), a tak jsem se rozhodl založit skupinu MODŘANSKÝ BLEŠÁK. Na rozdíl od Zlína je možné tu nabízet či poptávat i za peníze. Tento blog píši, abych vás požádal o pomoc s rozjezdem, neboť to tu bude k něčemu pouze za předpokladu, že sem bude někdo chodit. Proto prosím, nabídněte, čeho vám doma přebývá či co už nechcete a případně se podívejte, co by se vám tu zase mohlo hodit, neboť v každé domácnosti něco chybí a něco zase přebývá. Díky!
Tento blog jsme začínali výzvou ke zrušení zákazu vycházení. Dnes bych chtěl vyzvat k tomu, abychom zrušili i (některé) ploty. V P.S.ku se podívejte na krátkou informaci k tématu Billa v Komořanech.
Do našeho nového domova v Komořanech jsme se stěhovali s tím, že tam chceme žít, ne jenom bydlet. To je jasný – tenhle blog je koneckonců o tom. Nechceme tu jenom přespávat tak, že si od pondělí do pátku každé ráno stoupneme v autě do zácpy, abychom pak někde celý den “vydělávali na život”, večer se pak vrátili ztahaní domů a o víkendu se celý ten “zameškaný život” snažili dohnat. Tak takhle rozhodně ne.
V lednu jsme cestovali po některých velkých městech Spojených států (LA, San Francisco, Vegas a New York) a v březnu jsme pro změnu vyrazili na návštěvu několika velkých měst Japonska (Naha, Kagošima, Hirošima, Kyoto a Tokio). Ač oba státy patří k těm nejrozvinutějším ekonomikám světa, byly to dva naprosto, ale naprosto rozdílné světy.
Jedna z věcí, kterou jsem tam hledal, byly projevy sociálních rozdílů, bídy, tj. i vandalismu (především ničení veřejného majetku). Zatímco ve zmiňovaných městech USA narazíte na lidi bez domova a na počmárané a jinak zničené plochy v podstatě na každém kroku, v Japonsku jsem „graffiti“ našel na jednom místě až na konci našeho pobytu, v Tokiu. Za lidmi bez domova mě musel dokonce zavést kamarád a tam, kde měli být, zrovna žádní nebyli.
V sobotu jsme v Komořanech zažili další sousedskou sešlost (proklikněte se na fotky viz výše) – tentokrát ve stylu Restaurant day (zde). Mám z toho několik silných pocitů, o které bych se chtěl podělit. Vezmu to ze široka.
Existují obce a čtvrti, kde prakticky neexistuje kriminalita, kde běhají děti volně venku, kde se na ulici potkávají sousedé, kde se lidé běžně dávají do řeči. Existují také místa, kde je zločinnost častá, kde na ulici potkáváte automobily, ale lidi spíše výjímečně, volně pobíhající děti ani náhodou, kde máte dojem, že někdo vyhlásil zákaz vycházení… číst více.. Anděl místa
Člověk je společenský tvor. To je jasný. Na to, abychom přežili bez společnosti druhých, jsme příliš slabí. Pokud mi nevěříte, vydejte se třeba do ZOO, a dobře si tam podívejte do očí třeba lvovi, nosorožcovi nebo hrochovi. Proti podobným kabrňákům nemáme v divočině sami šanci. A že jich svého času po Zemi běhávalo! Jedinou šancí bylo spojit síly s ostatními.
Nic nečtěte a pusťte si to video v úvodu :-).
V sobotu 27.5.’17 pokračujeme v tradici našich sousedských slavností u nás doma v Komořanech. Letos se chceme poprvé zapojit do festivalu s názvem Restaurant Day (i když volíme o týden pozdější datum). Hlavní ideou slavnosti je to, že si každý může zkusit na jeden den otevřít pro své sousedy pomyslnou „restauraci“. Slavnost se bude konat na komořanském náměstíčku mezi ulicemi Kyslíková, Komořanská a Revoluce (mapa).
Sousedi z vedlejšího domu mi udělali radost. Vzali peníze, které platí uklízecí firmě za vytírání garáže, nakoupili za to košťata a svačinu, svolali do garáže uklízecí párty a užili si při společném úklidu hromadu srandy.
