Jedním ze způsobů, jak se propojit se sousedy je tzv. KPZ-ka. Anonymní „cizí lidé“ se tu proměňují časem třeba i na kamarády a/nebo na tety a strejdy pro vaše děti (viz např. Rozšířená rodina). Je to ale především způsob, jak si zajistit jídlo bez pesticidů a tím hlasovat pro zemědělství šetrné přírodě a zdraví člověka. Jedna taková KPZ-ka funguje i u nás v Modřanech/Komořanech. Jedná se o symbiózu zhruba třiceti modřanských rodin s hospodářstvím Svobodný statek v Českých kopistech u Terezína. 

Vznikli jsme před třema roky, z čehož dva nás živil Miloš Kurka z farmy Černíkovice. Letos jsme se rozhodli propojit se Svobodným statkem neboť je blíž Praze a protože s námi souzní i v potřebě rozvoje „K-áčka“ v názvu, tj. komunity.

Smyslem té naší K-P-Z-ky je pomoci nám vybudovat alternativní potravinový systém bez závislosti na marketech a potravinových korporacích. Cílem je pak zajistit nám po většinu roku lokální sezónní zeleninu bez pesticidů a obalů a ideálně většinu dalšího jídla.

Funguje to zhruba takto: Na začátku roku pošleme Svobodnému statku předplatné na rok dopředu, na základě kterého nám pak od dubna/května do prosince vozí každé pondělí hromadu zeleniny, kterou mají k dispozici. Nad rámec dodávek zeleniny pořádáme jednou za 4-8 týdnů tzv. bezobalení, kdy nakoupíme ve velkém suché potraviny (obiloviny, luštěniny, mouky, suché plody, oleje, sladidla,…) od bezobalu, které potom u někoho doma společně převažujeme (o tom víc někdy příště). V průběhu roku spojujeme síly při větších nákupech sezónních potravin nebo drogerie. Nyní se pouštíme do vajec, v plánu jsou mléčné potraviny a maso.

“Dnes už nemůžete živit svou rodinu tak, že chodíte do supermarketu. Musíte znát svého farmáře.” Yvon Chouinard, Patagonia

Zde jsem se před třema lety pokusil sepsat důvody, proč – KPZ-ka. Zde se dočtete o systému KPZ víc.

Poslední zářijovou sobotu jsme se letos poprvé vydali společně na statek. Samozřejmě ne všem to sedlo termínově a máme i členy, kteří o „K-áčko“ v názvu KPZ nestojí. I tak se nás sjelo okolo patnácti dospělých a zhruba stejný počet dětí ve věku od roku do třinácti.

To, co jsem tam zažil já, by se dalo nazvat asi nejpřesněji slovem štěstí. Psychologové by možná použili výraz „flow“, Freud by uznale pokýval hlavou a nejspíš by přidal svoje osvědčené: „Lieben und Arbeiten“, aneb jeho dvě základní ingredience štěstí – smysluplnná práce a blízcí lidé. Ideálně společně – prima práce s blízkými lidmi. Ta sobota na statku byla přesně taková – do oběda jsme sbírali dýně – většina z nás přitom poprvé v životě pobíhala po poli naboso. Pár nás potom naskákalo do Labe (a to byl skoro říjen). Oběd u jednoho stolu v třiceti lidech… to zážíváme na veselkách a funsuech, ale takhle? Jen tak? Po obědě jsme drali majoránku a krájeli hrušky na štrůdl a na povidla. U toho jsme samozřejmě probírali život a praktikovali tak tu nejpradávnější formu psychoterapie.

Děti chytli smečku a my o nic nevěděli – jednou byli u králíků, pak u hus, u koníka, pak vyráběli v dílně svíčky,… Je nějaký slastnější pocit pro rodiče než jsou šťastné děti? Já jich moc neznám.

Proč jsem se tak dlouho trápil v supermarketech, kde jsem se vždy cítil jako vegetarián který si má vybrat mezi vepřovým a hovězím, to nechápu.

A proč to všechno píšu? Protože to miluju a nechápu proč mi to tak dlouho trvalo. Proč jsem se tak dlouho trápil v supermarketech, kde jsem se vždy cítil jako vegetarián který si má vybrat mezi vepřovým a hovězím. Protože je tak snadné KPZ-ku založit nebo se k nějaké existující přidat.

Návod, jak na to – naleznete ZDE.  A níže si případně proklikejte fotky ze statku: