Blízký soused, co nebydlí v Komořanech

postak3

(Pozn. editora k textu Evy Rybníčkové). Sousedka Eva si v dnešním blogu všimla, jak velký vliv na sbližování lidí u nás v Komořanech má Česká pošta. Mně osobně díky tomu došlo, jak důležité může být povolání „pošťáka“ pro budování komunit a nezávislosti na státu a na korporacích. V dnešní odcizené době, kdy si většina lidí hledí svého, je pošťák (a dnes už i další doručovatelé) už vlastně jediným člověkem, který pravidelně na živo „narušuje“ klid domácností, do kterých se tak rádi zavíráme. Není to tak dávno, co k lidem chodil ještě i lékař, brusiči nožů a nůžek, podomní prodejci všeho možného a samozřejmě sousedé. To nás nutilo k interakci, cvičilo nás to v komunikaci, rozvíjelo to vztahy a přispívalo to k pocitu, že jsme doma opravdu doma. Ty doby jsou pryč a nám tak už zbývají jen ti doručovatelé, kteří mohou pojmout svoji práci jako „práci“ (a nechávat nám tak ve schránce třeba papírek s nápisem „adresát nezastižen) nebo jako „poslání“ (a najít například souseda, který nám pak balíček později předá). Já jsem šťastný, že žiju ve čtvrti, kde máme poštmistra, který své povolání pojal právě jako poslání. 

A teď už Evin příspěvek:

Blízký soused, ale nebydlí v Komořanech…? Co to je za protimluv?

Ptáte se, koho myslím? Znáte ho taky.

Má modrou dodávku se žlutou trubičkou a vozí nám… ano, balíky. Michal Svoboda. Takový ten usměvavý chlapík, co odveze nepřevzatý balík zpátky „za hory a doly“ na poštu do Modřan jen výjimečně, pokud:

  • se mu nepodaří zastihnout Vás doma a to ačkoli volá předem a domlouvá čas
  • se mu nepodaří ani dovolat, aby zjistil, zda máte předávku s někým dohodnutou
  • nezastihne ani nejbližší sousedy, o nichž ví, že se znáte
  • nezastihne ani vzdálenější sousedy, o nichž to neví, ale byli byste si určitě sympatický
  • je to balík za peníze a nepodaří se mu ukecat zmíněné sousedy, aby to za Vás zatáhli
  • nedovolá se Vám, že to takhle udělal a už jede, máte to zaplatit ve vedlejší ulici.

Pokud ví, že je čas kroužků v Komůrce, zajede tam a předá balíky všem přítomným, dopříště si to pamatuje a rovnou s tím počítá.

Pokud Vás potká na ulici, přibrzdí a buď předá balík v křižovatce, nebo ho dá, těžký, za plot, aby se s tím člověk od autobusu či od školky netáhl.

Jezdí takhle ke mně už deset let.

Narozdíl od mnoha sousedů mě viděl zabalenou do ručníku, v županu a s šálou, s chřipkou, těhotnou, s miminkem přisátým, s batoletem vřeštícím u nohy, rozespalou v jedenáct dopoledne.

Vždy se usmívá, zeptá se, jak se mám, sousedy oslovuje křestním jménem, je fajn ho vidět.

Díky převzatým balíkům pro„tu novou“ sousedku jsem se s ní líp a rychleji spřátelila, podezírám ho, že to dělal schválně :).

Chci mu tímhle příspěvkem veřejně poděkovat za to, že svou snahou, kdy dává do práce víc, než mu velí povinnosti, dělá život v Komořanech zase o něco lepší. Snazší. Příjemnější.

Mám napsaný dopis předvánoční, poděkování a přání, kdybyste se chtěli/y přidat, můžete, čím víc nás bude, tím větší síla a podpora do dalších let pro Michala i jeho rodinu v něm bude.

Stavte se :-)

Eva

Sdílejte: